Znáte pověst o dívčí válce? Libuši, Vlastu, Ctirada a božského pěvce Lumíra? Tak tyto postavy byste u nás ….. sice nepotkali, ale příběh je vlastně stejný. Když chlapi příliš dlouho válčí, musí s tím ženy dříve či později něco zásadního udělat. A je jedno, děje-li se to ve slovanských Čechách nebo v řeckých Athénách. Text Vladimíra Renčína inspirovaný Aristofanovou Lysistratou však končí lépe ( a pravdivěji!) než pověst o porážce povstání vedeného Vlastou. Tu si asi během staletí slovanští muži poněkud upravili…
Do zkoušek Nejkrásnější války jsme se někteří vrhli jako naprostí herečtí nováčci, aby se z nás po prvních několika představeních stali otrlí a zapálení divadelníci. Stejně jako již (těžce) zk(o)ušený zbytek souboru. Hra se nesla v mladém duchu.V barevných kostýmech, se svíčkami v ruce a radami do života od starších zkušených žen jsme byli my (tenkrát ještě převážně mladé dívky a mladí hoši) poučeni o lásce nejen pro chvíle na jeviště ale i pro náš další milostný život.
Pokud se chcete podívat, jak tuto hru vnímali diváci – přečtěte si: