Články z tisku – Balada z hadrů

KULTURA / Malé divadlo Kolín se po dvaceti pohádkových letech už definitivně vrací k tvorbě pro dospělé, která mu říká mnohem víc, než představení pro malé diváky.

Kolín – Na zítřejší a sobotní večer (vždy od půl osmé v sále na Zámecké) připravilo Malé divadlo Kolín dvě premiéry Balady z hadrů – hry o prokletém básníku Villonovi a několik let prokleté hry pro divadelní soubor. Zítra tedy herci Malého divadla Baladu i kletbu poprvé pokoří.

Malé divadlo působí v Kolíně už takřka čtyřicet let. V polovině devadesátých let prošlo značnými personálními změnami. Část praxí prověřených členů souboru totiž odešla a na jejich místo nastoupili mladí, zkušenosti doposud sbírající herci.A pro mnohé z nich bylo divadlo pouze přestupní stanicí do jiných zájmů.

Malé divadlo tak po dva roky zápasilo s častými změnami obsazení i repertoáru. A Balada, rozzkoušená již v roce 1994, se musela odložit.

Náhradním řešením byla pohádka Nebojte se strašidel (premiéra v dubnu 1996, jíž soubor pokračoval v dvacetileté pohádkové tradici. V témže roce se Balada zkoušela podruhé a podruhé byla opět přerušena.

Tvorba pro dospělé říká Malému divadlu asi daleko víc než pohádky, o čemž svědčilo i úspěšné nastudování Limonádového Joe v roce 1993 nebo loňské Nejkrásnější války (premiéra duben 1998). Hned po ní se soubor rozhodl prokletou Baladu definitivně pokořit. Takové „teď, nebo nikdy“.

Zkouší se od podzimu 1998. Z původního obsazení, které se o Baladu již pokoušelo, zůstal vedoucí souboru Václav Bartoš v roli purkmistra města Paříže, Eva Koberová coby žebračka, Lada Kohoutová jako vykladačka, Lukáš Dědek v roli zběhlého klerika Filipa a Martin Drahovzal jako ponocný.

„Jsme zvědaví, jak se bude hra líbit,“ říká režisér Malého divadla Martin Drahovzal, „Nejkrásnější válka diváky pobavila, takže se budou chtít zase zasmát, ale balada není komedií od počátku do konce. Tak jako v životě je v ní spousta vážných momentů,“ dodal.

Podtitulek „volně podle V + W v záhlaví plakátů zvoucích na představení upozorňuje na změny, které v původním „osvobozeneckém“ textu nastaly. V provedení Malého divadla má Balada z hadrů jiný rámec, na rozdíl od originálu zasazený do současnosti, a řadu „nových“ písniček z jiných her.

„Ačkoli je Balada jednou z nejnadčasovějších her V+W, přesto je částečně poplatná době svého vzniku. Také proto jsme se snažili závěr trochu zaktualizovat,“ řekla spolurežisérka Iva uhlíková.

“Když mi Eva Koberová volala a zvala mě na premiéru Balady, myslel jsem, že si dělá legraci,“ říká Adam Komers, který byl několik let vedoucím souboru a před pěti léty také zkoušel roli ponocného. „Na Malé divadlo mám moc krásné vzpomínky, vždycky tam byla příjemná parta lidí a dá se říct, že jsem v něm vlastně vyrostl, když mě ještě jako dítě vodili rodiče na pohádky. Malé divadlo se vlastně také stalo startovacím můstkem pro mou další kariéru v televizi,“ prozradil dnes redaktor České Televize.

Zda bude tato hra startovacím můstkem i pro činnost dalších členů souboru, bude záležet kromě jiného i na divácích a jejich přízni.

KULTURA / Nabitý sál Na Zámecké zhlédnul osmdesátiminutové představení, v němž nechyběl humor, ironie, zpověď, láska, proradnost, trocha životní filosofie i víra v lepší časy.

Kolín – Malé divadlo premiérově představilo do posledního místečka vyprodanému sálu Na Zámecké „svou“ Baladu z hadrů, hru o prokletém básníku Villonovi z pera „osvobozenců“ Voskovce a Wericha. A soudě podle reakcí publika se toto nové nastudování setkalo s úspěchem.

Jaký rozdíl oproti originálu na diváky čekal?

Za prvé byly částečně potlačeny postavy ponocného Jehana a rase Georgese, které si pro sebe napsali V + W. Byly také vypuštěny jejich slavné forbíny spojené v padesátých letech do jedné velké. „Bylo to z úcty k Werichovu humoru, který je prostě nenapodobitelný,“ vysvětlili členové souboru. Díky těmto posunům dostaly větší prostor skutečné hlavní postavy tohoto „úsměvného dramatu“.

Původní rámec hry v cihelně mezi nezaměstnanými Malé divadlo zasadilo do současnosti, mezi tuláky pospávající v podzemních prostorách pražského Hlavního nádraží. Z tohoto prostředí vyplynuly i daleko ostřejší charaktery jednotlivých postav a kontroverzní závěr.

Přesto se herci loučili s diváky písničkou a přáním opětovného setkání v „lepších časech“. „Divadelník by neměl nechat diváka z představení odejít, aniž by naznačil východisko,“ říká spolurežisérka hry Iva Uhlíková.

Novinkou pro skalní příznivce tvorby V + W byl i výběr písní, které pocházejí z jiných her Osvobozeného divadla, ale přesto do tohoto představení „jakoby“ patří. Tak si mohou diváci společně s herci zazpívat známý Život je jen náhoda, Nebe na zemi či Holduj tanci pohybu.

Ačkoliv na premiéru přišlo obecenstvo všech věkových kategorií od dítek školou povinných v doprovodu svých rodičů až po seniory pamatující možná hru v její skutečné první premiéře, nalezl zde každý něco „svého“.

Milovníci Villonových veršů si mohli např. vychutnat Baladu o bývalé krásné zbrojmistrové, která v podání Evy Koberové jako staré a životem zahořklé žebračky vytváří mrazivé memento nemilosrdnosti plynoucího času. „Už dlouho jsem neslyšela tak krásně recitovat Villonovy verše,“ prozradila těsně po představení jedna z divaček.

Tíha příběhu však zůstala na hlavním „mileneckém trojúhelníku“ básníku Villonovi (Jiří Chum), jeho falešné lásce kurtizáně Kateřině (v alternaci Jana Čechová a Hana Marešová) a vykladačce (Lada Kohoutová, ženě jejíž opravdové city nestačily být opětovány. Vývoj, kterým tyto postavy procházejí od rozverného úvodu do tragického finále, se všem třem aktérům podařilo zachytit až s bolestnou životní opravdovostí.

Herci byli za své výkony odměněni během představení několika spontánními potlesky na otevřené scéně a závěrečným několikaminutovým aplausem. Při premiérové děkovačce došlo dokonce i na květiny.

„Malé divadlo je tu už skoro čtyřicet let a my bychom chtěli, aby si jej publikum zase oblíbilo a rádo na jeho představení chodilo, Aby lidé věděli, že jim vždy přinese dobrou náladu a snad i trošku víc,“ řekl závěrem režisér Malého divadla Martin Drahovzal.

Po pěti letech usilovného hledání a třech premiérách nalezlo Malé divadlo konečně správnou cestu, kterou se bude ubírat i v následujících letech a hrách. Všichni jeho členové věří, že je na této cestě budou doprovázet diváci, pro které je laskavý humor tohoto divadla blízký.

KROUŽKY DDM / Nekonečnou řadu různých životů prožívají na prknech, která znamenají svět, členové nejstaršího hrajícího ochotnického souboru v Kolíně.

Kolínsko – „Divadlo je báječná relaxace, která člověku dá i něco navíc,“ říká Václav Bartoš, vedoucí nejstaršího hrajícího amatérského divadla v Kolíně.

Malé divadlo, činné od roku 1963, vystřídalo za svou kariéru několik míst. Od závodního klubu Tatry přes divadélko pod kostelem na Husově náměstí, kde prožilo dvě desítky nekrásnějších let s pohádkami pro děti, a krátkou existenci ve zkušebně městského divadla až po sál dnešního Domu dětí a mládeže, kde působí dodnes.

„Po úspěchu Limonádového Joa, kterého jsme hráli půl druhého roku, přišla tvůrčí krize, vyvolaná i odchodem některých hereckých ´pilířů´ souboru a také dlouholeté režisérky. V tomto období jsme udělali pohádku Nebojte se strašidel, která sice nepatřila mezi nejkvalitnější věci, které kdy Malé divadlo hrálo, ale splnila jiný účel – udržet rozpadající se soubor pohromadě,“ vypráví další členka souboru Eva Koberová. „Pak jsme se pustili do oddechové Nejkrásnější války, která byla příležitostí pro řadu mladých „otřískat“ se na divadelních prknech. A díky tomu jsme se mohli pustit do náročnější Balady z hadrů.“

Tou se Malé divadlo publiku představilo v úspěšné premiéře v polovině května.

Na jevišti DDM Na Zámecké zkouší divadlo vždy v pondělí a ve středu večer. Součástí zkoušek je nejenom hraní, ale také ryze praktické činnosti, jakými je výroba kulis či kostýmů. „Vymýšlet a šít kostýmy mě baví skoro stejně jako herectví,“ směje se jedna z „novějších tváří“ souboru, Milena Špinková.

Soubor se drží tradice klasického divadla stavějícího především na daném textu, jemuž jednotliví herci postupně vdechují život, čímž doplňuje škálu autorských divadel, která v Kolíně působí. „My nejsme autorské divadlo a zatím nám všem tento způsob práce vyhovuje. Podmínkou jsou samozřejmě dobré texty, které se pro amatéry hledají těžko,“ říká Václav Bartoš.

Po letech hraní pohádek pro děti se Malé divadlo přeorientovalo na dospělého diváka. „Je to zvláštní, ale čím je soubor věkově mladší, tím víc směřuje ke hrám pro dospělé,“ komentuje Eva Koberová.

Malé divadlo je společenství lidí, které spojuje především zájem o divadlo, které nejen hrají, ale i občas společně vyrazí nahlédnout pod hereckou „konkurenční“ pokličku. „Je tu bezvadná parta, s níž se dají vytvořit dobré věci,“ dokládá Jiří Chum.

Pro všechny, kteří by se chtěli přidat, má soubor stále dveře otevřeny. Zvláště by přivítal lidi se zájmem o techniku, kteří by chtěli vyzkoušet divadelní zvukařinu nebo práci osvětlovače.

Nejbližší plány Malého divadla jsou jasné. „Musíme vybrat hru, aby se od září mohlo začít zkoušet. Ale především chceme hrát Bladu z hadrů a dojít s ní na divadelní přehlídky. Po letech bychom chtěli dát o Malém divadle zase vědět,“ uzavírá Václav Bartoš.

Příležitost vidět celý soubor „v akci“ budou mít zájemci v pondělí 14. června od osmi hodin večer Na Zámecké.

Nejnovější představení Malého divadla v Kolíně „Blada z hadrů“, nastudované volně podle V+W, je krásné jako mléčná dráha a výkony herců dobré jako pečené koleno s křenem, které jako specialitu nabízejí některé blízké hostince….

Z uvedené inscenace si nechci dělat legraci. Každé přirovnání je pouze přirovnání a pokulhává za skutečností. Stejně tak každé hodnocení je závislé na měřítku, jaké zvolíme. Jinak se věci jeví z pohledu věčnosti, jinak z pohledu zakomplexovaného člověka.

Všeobecně jsou v publicistice, v tisku a v televizi v drtivé většině případů používána nízká měřítka. I prkotiny, o kterých se mluví a píše, díky přízemnímu pohledu nabývají obludné velkosti, přílišné závažnosti, či naopak neskonalé nádhery a slávy. To všechno mohou způsobit nízká měřítka., Měřítko bývá zpravidla uvedeno na každé okresní mapě, ne však u každého článku. Mapa neznámé krajiny bez měřítka je bezcenná, článek, u kterého není patrné, jakou optikou se pisatel dívá, je falešný. Mizí smysl pro proporce, čtenáři jsou vsugerovávány klamné hodnoty.

Vraťme se však k „Baladě z hadrů“. Po loňské milostné Aristofanově komedii „Nejkrásnější válka“ nastudovalo Malé divadlo Kolín opět hru pro dospělé diváky. Hra je schopná přilákat diváky do sálu Zámecké i při repríze. Tleskalo se nejen při děkovačce. V okresním měřítku to byla bomba.¨